Dědické právo / Dědické řízení

Nevyznáte se v dědickém právu, respektive v dědickém řízení? Níže uvádíme stručný vhled do této problematiky.

Pojetí dědického práva lze uchopit ve dvojím smyslu. Jednak ve smyslu objektivním anebo subjektivním. V objektivním smyslu je dědické právo definováno jako komplexní soubor právních norem, a to buď hmotněprávních nebo procesněprávních. V subjektivním smyslu pak dědictvím rozumíme právo konkrétní osoby stát se dědicem po zůstaviteli, tj. zemřelé osobě. V tomto ohledu se jedná o soubor práv a povinností, které vznikají dědici v souvislosti s jeho potenciálním nárokem na dědictví.

V českém právním prostředí je dědické právo zaručeno již článkem 11 odst. 1 věty třetí Listiny základních práv a svobod. Tento článek stanoví, že: “Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.“ Dědické právo je pak hmotněprávní upraveno v rámci zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Občanský zákoník definuje dědické právo jako právo na pozůstalost nebo na poměrný díl z ní.

Dědické řízení v České republice je upraveno zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, který obsahuje zvláštní ustanovení o dědickém řízení a dědických věcech. Tento zákon stanovuje postup při vyřizování dědických záležitostí, včetně jmenování dědiců, určení podílů, a dalších souvisejících aspektů s dědictvím. Dědické řízení může probíhat u soudu a je řízeno soudem, který má pravomoc v dané oblasti.

Primárním cílem dědického řízení je identifikace právního nástupce zemřelé osoby, vyhodnocení jejího majetku a závazků. V kontextu právní teorie se dědické řízení rozlišuje na dvě klíčové funkce: legitimační funkci, která spočívá v identifikaci dědiců zůstavitele, a majetkovou funkci, která se týká zjišťování rozsahu majetku a dluhů zůstavitele.

Zatímco majetek a dluhy představují neoddělitelnou složku dědického řízení, vyhledání právních nástupců má nezastupitelnou roli. Identifikace právních nástupců je nepostradatelným prvkem v každém dědickém řízení, s výjimkou situací, kdy je řízení zastaveno pro minimální nebo nepatrný majetek. Počet jednotlivců, kteří jsou uznáni jako právní nástupci prostřednictvím dědického řízení, je konstantní. Rozšíření nebo omezení okruhu dědiců může nastat pouze v ojedinělých a výjimečných situacích.

Jměním se rozumí celkový souhrn veškerého majetku zemřelého jednotlivce a jeho závazků, neboli pozůstalost. Pozůstalost je definována jako soubor majetkových hodnot zůstavitele nebo jejich část, které existují v okamžiku úmrtí této osoby neboli zůstavitele; pozůstalost tak zahrnuje všechna aktiva a pasiva zůstavitele, v souladu se stavem, který byl zjištěného v okamžiku jeho úmrtí. Do těchto majetkových hodnot nejsou zahrnuta práva a povinnosti, které byly striktně vázané na osobu zůstavitele. Jak to ovšem tak bývá, tak z uvedeného je učiněna výjimka, kdy do tohoto souhrnu majetku patří dluhy, které byly uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

Konečně, na tomto místě je potřeba zdůraznit, že je třeba rozlišit mezi pojmy “dědické právo” a “dědictví”. Termín “dědické právo” odkazuje na právní nárok dědice na dědictví, zatímco pojem “dědictví” se vztahuje pouze na majetek, který skutečně přechází na dědice z pozůstalosti.

Potřebujete právní pomoc v rámci dědického řízení? Jsem tu pro Vás. Kontaktujte mne na tel. 602 323 723 JUDr. Michal Kocián, advokát

Informace v tomto článku jsou poplatné aktuálnímu znění zákona a recentní judikatuře.