Nepřímá diskriminace z důvodu zdravotního stavu zaměstnance

Nejvyšší soud České republiky se ve svém rozsudku, sp. zn. 21 Cdo 1577/2022, ze dne 19. února 2024 zabýval případem, v němž došlo ke střetu mezi právními normami upravujícími ochranu zdraví na pracovišti a právy jednotlivce, který se z důvodu svého zdravotního stavu nemohl podřídit všeobecně platným opatřením vyžadujícím nošení ochranných prostředků dýchacích cest.

Kauza se týká žalobkyně, zaměstnankyně společnosti S. & B., která se domáhala náhrady mzdy za období, kdy byla z práce vyloučena z důvodu nemožnosti nosit roušku, a žádala omluvu za diskriminační jednání. Rozsudek Nejvyššího soudu, který případ vrátil k novému projednání, poukazuje na význam náležitého právního posouzení ochrany zdraví a bezpečnosti na pracovišti v kontextu individuálních zdravotních omezení a potřeb zaměstnanců. Tento případ je příkladem komplexního posouzení nepřímé diskriminace a důrazu na práva jednotlivců v pracovněprávních vztazích.

Žalobkyně se domáhala od žalované zaplacení částky 21 228 Kč jako náhrady mzdy za období, kdy byla z důvodu nemožnosti nosit roušku z práce vyloučena, a omluvy za údajné diskriminační jednání. Žalobkyně z důvodu zdravotního stavu nemohla nosit roušku, což žalovaná neuznala a vyžadovala po ní dodržování pravidel týkajících se nošení ochranných prostředků, což potažmo vedlo nepřítomnosti žalobkyně v práci a nevyplacení mzdy. Soudy prvního i druhého stupně rozhodly v neprospěch žalobkyně, která následně podala dovolání.

Nejvyšší soud se v dovolání zabýval otázkou přiměřenosti a nezbytnosti nařízení žalované, které vedlo k nepřímé diskriminaci a nepřiměřenému zatížení žalobkyně. Nejvyšší soud s odvoláním na příslušná ustanovení antidiskriminačního zákona uzavřel, že zaměstnavatel je povinen učinit taková opatření (např. uzpůsobením pracovní doby, přizpůsobení pracoviště), která takovému zaměstnanci umožní výkon práce dle pracovní smlouvy. Neučiní-li tak zaměstnavatel, ačkoliv je mu zdravotní stav zaměstnance znám, může se jednat o nepřímou diskriminaci. Na těchto závěrech pak dle názoru Nejvyššího soudu nic nemění ani skutečnost, že povinnost nošení roušky byla uložena mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví.

Rozhodnutí nižších soudů byla zrušena a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Benešově k dalšímu řízení, neboť bylo shledáno, že soudy se dostatečně nevypořádaly s otázkou přiměřenosti opatření vzhledem k zdravotnímu stavu žalobkyně a možným diskriminačním důsledkům.

Právní věta:

V případě, že zaměstnanec s dlouhodobým zdravotním postižením je vyloučen z pracovního procesu kvůli nedostatečnému zohlednění jeho zdravotního stavu v souvislosti s nařízenými opatřeními týkajícími se veřejného zdraví, může toto jednání zaměstnavatele představovat nepřímou diskriminaci, pokud nebyla přijata přiměřená opatření umožňující zaměstnanci pracovat bez ohrožení jeho zdraví. Pokud zaměstnavatel tato opatření nepřijme, je odpovědný za následné překážky v práci, které brání zaměstnanci ve výkonu jeho pracovní činnosti.

Potřebujete právní pomoc v rámci pracovního práva, diskriminace, případně s jinou související právní otázkou? Jsme tu pro Vás. Kontaktujte mne na tel. 602 323 723 JUDr. Michal Kocián, advokát

Informace v tomto článku jsou poplatné aktuálnímu znění zákona a recentní judikatuře.